Inspirativní výroky Ivana Alexejeviče Bunina a to nejzajímavější o jeho životě

Pátráte po citátech Ivana Alexejeviče Bunina, kterými byste obohatili svou mysl? 

Chcete se dovědět více o životě slavného prozaika a básníka? 

Najděte inspiraci u tohoto autora, se kterým se život nemazlil! 

Citáty o ženách

Jsou ženské duše, které věčně tápou v jakési smutné touze po lásce a které právě proto nikdy a nikoho nemilují.

Voda kazí víno stejně, jako vůz kazí cestu a stejně jako žena kazí duši.

Ženy nejsou nikdy tak silné, jako když se vyzbrojí slabostí.

Výroky o společnosti

Jaká to stará ruská nemoc, ten marasmus, ta nuda, to rozmazlování – věčná naděje, že přijde nějaká žába s kouzelným prstenem a všechno za tebe udělá – stačí vyjít na verandu a přehodit si prsten z ruky do ruky!

Trpělivost je lék chudých.

Cynismus dnešních mladých lidí je přímo neuvěřitelný.

Citáty o lásce

Marnost si vybírá, pravá láska ne.

Krásná žena musí obsadit druhou příčku; první patří milé ženě. Ta je paní našeho srdce: než si z ní sami sobě skládáme účty, naše srdce se stává otrokem lásky navždy.

Pravděpodobně existuje nějaká obzvlášť cenná vzpomínka na lásku nebo nějaký obzvlášť těžký milostný hřích, který máme všichni.

Obecná tvrzení I. A. Bunina

Ale v hloubi duše je ta malá žena šťastná, jako všichni lidé oddaní nějakému vášnivému snu.

Slova jsou jedna věc, skutky druhá.

Člověka dělají šťastným tři věci: láska, zajímavá práce a možnost cestovat.

Obecně vzato, nejhorší, nejstrašnější a nejostudnější teď nejsou ani tak samotné hrůzy a hanby, ale to, že je musíme vysvětlovat, že se musíme hádat o to, zda jsou dobré, nebo špatné.

Kdo byl Ivan Alexejevič Bunin

Ivan Alexejevič Bunin žil v letech 1870–1953 v Rusku a poté v Paříži. Jednalo se o prvního ruského spisovatele, který získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1933.

Bunin se narodil na statku v Rusku. Jeho otec a matka pocházeli z několika rodů staré šlechty, mezi které patřili ruští statkáři a luteránští rytíři. 

Svou první báseň publikoval Bunin v 17 letech v literárním časopise v Petrohradě. Jeho první povídka „Derevenski eskiz – Venkovský náčrt“ vyšla v roce 1891 a brzy po ní následovaly další básně a povídky, které byly publikovány v několika novinách a časopisech po celém Rusku.

Bunin byl svědkem teroru a ničení, které způsobili komunisté během ruské revoluce v roce 1917. V únoru 1920 musel Bunin, pod hrozbou blížících se komunistických vojsk, opustit veškerý svůj majetek. Spolu s dalšími protikomunisticky naladěnými Rusy rychle emigroval na palubě poslední francouzské lodi opouštějící Oděsu a nakonec se usadil v Grasse u Cannes na jihu Francie.

Ve Francii Bunin vydal své očité svědectví o ruské revoluci ve formě deníku nazvaného „Okajannyje dni – Prokleté dny”. Autor v něm popsal sovětskou vládu, když o ní napsal: “Jaká odporná galerie trestanců!”

Bunin byl prvním ruským spisovatelem, který, v roce 1933, získal Nobelovu cenu za literaturu. Buninovi tehdy blahopřáli intelektuálové z celého světa, ale ani slovo ze sovětského Ruska, kde bylo jeho jméno i knihy zakázány.

Na cestě k převzetí Nobelovy ceny ve švédském Stockholmu musel Bunin projet Německem. Tam ho nacisté zatkli na základě falešného obvinění z pašování šperků a donutili ho vypít láhev ricinového oleje. 

Bunin zastával vyhraněné protinacistické postoje a byl známý tím, že během nacistické okupace Francie ukrýval ve svém domě Žida.

Buninovy nejznámější knihy „Solnečný úder”, „Žizň Arseňjeva – Život Arseňjeva”, „Lika“ a „Tjomnyje aleje – Temné aleje”, v některých překladech Stinné cesty, patří k vrcholným dílům ruské literatury 20. století.

Bunin zemřel na infarkt ve svém pařížském bytě.

Citáty Ivana Alexejeviče Bunina hovoří převážně o ženách, lásce a společnosti. 

Ve výrocích slavného autora jste mohli najít pravdu, nadhled a také trochu vtipu. 

Prozkoumat jste mohli i Buninův zajímavý a ne vždy lehký život.